Abertamské rukavičkářství 5. část

Stručně o technologii výroby rukavic

Dosud jsme zpravidla hovořili o střihu a šití rukavic. Ale výroba rukavic je mnohem složitější. Celý výrobní proces se dá rozdělit do 4 základních skupin operací.

1. skupinu tvoří operace související s přípravou kůží, usní, rozměřováním, tvárněním a výsekem rukavic. Tuto práci vykonávají převážně muži, neboť jde o namáhavou těžkou práci. Tuto skupinu operací nazýváme ručním klasickým střihem rukavic. Jeho přesnost se vyznačuje v tom, že jednotlivé velikosti od sebe byly odlišeny po ¼ coulech (6 ¼, 6 ½, 6 ¾, 7, 7 ¼ atd.). Takto se vyráběly rukavice až do do poloviny minulého století. Dnes jednotlivé velikosti jsou rozlišovány po ½ coulech (francouzský coul=27,07 mm). To znamená, že množství kůže na obvodu ruky(měřeno přes záprstní klouby), je mezi jednotlivými velikostmi, větší nebo menší o ½ coule.

Podle mezinárodní metrické soustavy jsou jednotlivé velikosti označovány také v cm. Velikostní řada zpravidla začíná velikostí 18 cm, 19, 20, atd. Rukavice vyráběné přímým výsekem z kůže (Dálný východ) jsou vyráběny po celých velikostních číslech a zpravidla označovány jako S, M, L, XL.

Stojí ještě za zmínku upozornit, že nejvíce namáhavá práce rukavičkáře, tak zvané ruční tenčení (odstraňování podkožního vaziva z usní) byla odstraněna v polovině minulého století. Dnes tuto operaci vykonávají již v koželužnách za pomocí tak zvaných postruhovacích strojů.

2. skupinu tvoří práce související s přípravou polotovarů, vytvárněných rukavic, palců a meziprstových vložek pro další výrobní operace. Jedná se o vykrajování , výsek rukavic, pomocí vysekových strojů. Dále jsou to práce při zakládání meziprstových vložek , číslování jednotlivých dílů rukavic a značení velikostí. Dále se provádí zdobení a vyšívání. Jedná se o různé perforace, vyšívání na různých typech vyšívacích strojů, nebo ručně, případně zdobení rukavic různou bižutérií, tiskem a podobně. Tyto práce vykonávají různí avšak kvalifikovaní pracovníci, nebo firmy, podle toho o jaký druh ozdoby jde.

3. skupinu tvoří vlastní šití rukavic. Rozeznáváme následující typy:

a/ Ruční klasické šití, nebo v minulosti se hodně používalo i ozdobné šití, tak zvaný U steh, nebo X, křížkové šití. Dnes již však existují i stroje, které dovedou nahradit ruční steh. Přesto ruční šití je znakem luxusního výrobku.

b/ Šití na stroji DÁNKA. Jde o jednonitný nebo dvojnitný obnitkovací steh. Šije se jako vrchní nebo spodní šití.

c/ Šití na stroji LAŠ. Šije se vrchním nebo spodním vázaným stehem.

d/ Šití na stroji ŠTEP. Jedná se o šití na sloupkovém speciálním rukavičkářském stroji s řetízkovým stehem

Šití rukavic je možné také provádět kombinací různých typů strojů.

4. skupinu operací tvoří tak zvané dokončovací práce. Jedná se zpravidla o podšívkování, pokud jsou rukavice podšívkové a o úpravu okraje rukavic která může být dělána různými způsoby. Pak následuje konečná operace, žehlení. Práce adjustační se vykonávají až při expedici dle přání jednotlivých zákazníků.

Snad ještě připomeneme, že v minulosti, když rukavičkáři chodili na zkušenou po různých zemích, měli vytvořen soubor odborných výrazů, převzatých původně z francouzštiny pomocí kterých se mezi sebou dorozumívali (např. Alon, balm, fantýrka, fuko, kašupka, rebra, atd.) Těchto odborných výrazů je více než sto.

Z výše uvedeného je vidět, že pracovníci jsou specializováni, vyučeni nebo zaučeni na jednotlivé operace. Zpravidla šička ovládá jeden typ šicího stroje a pokud má být převedena na jiný typ stroje, tak to vyžaduje dlouhodobé zapracování. Většina různých operací je vykonávána v úkolové mzdě.