Abertamské rukavičkářství 4. část

Výroba rukavic v Českých zemích

První psanou zmínku o nošení rukavic v Čechách najdeme v XI. Století. Kosmas ještě používal latinský název chirothecae. Název rukavice nacházíme v Dalimilově kronice. První stavovskou organizací byl cech pražských rukavičkářů, založený za vlády císaře Karla IV ve XIV. Století. S výrobou rukavic nerozlučně souviselo i vydělávání (koželužské činění) a upravování kůží, ze kterých se s postupem doby vyvinula samostatná řemesla, jirchářství a barvířství, která byla již v XV. století na vysoké úrovni.

V průběhu historie obdržel rukavičkářský cech různá privilegia od českých panovníků, což přispívalo ke zvelebování rukavičkářského řemesla. Zvláštní výsady byly uděleny cechu od císaře Karla VI. V roce 1722 a od císařovny Marie Terezie, která rovněž vydala pro pražský rukavičkářský cech zvláštní pravidla (artikule), jimiž se všichni příslušníci cechu museli řídit.

Rozvoj tohoto řemesla v Evropě, zejména ve Francii, Anglii, Německu a Itálii probíhal přibližně za stejných podmínek, protože zpravidla rukavičkářští tovaryši chodili na zkušenou, jak se dříve říkávalo, do světa a tím si předávali zkušennosti. Jen si připomeňme, že rukavičkář nebo i majitel rukavičkářské živnosti, musel umět surovou kůži opracovat, vyčinit tak, aby byla vhodná na výrobu rukavic, které se zpravidla dělaly pro konkretního zákazníka, jak se říkávalo, na míru. Rukavice se musely ručně vystřihnou a ručně sešít. Proto rukavičkářské živnosti byly zpravidla ve větších městech přímo u zákazníků.

Změna v rozvoji tohoto řemesla nastala v 2. polovině XVIII. století ve Francii. Proto Francouzům vděčíme za rozvoj moderní rukavičkářské výroby. První tato změna se týkala způsobu opracování kůží. V Českých zemích, v Praze, tento nový způsob v roce 1784 začal používat Etienne Boulougne (narozen 1738) z Milhaud, jehož příchod do Čech souvisel pravděpodobně s problémem náboženské svobody. Z nepatrných skromných začátků, díky píli, svědomitosti a přičinlivosti řemeslníků, které si zjednal i ze své domoviny, dosáhly pražské rukavice v poměrně krátké době světové pověsti.

Na základě jeho způsobu výroby rukavic bylo v Praze založeno Společenstvo rukavičkářů, pracujících podle francouzského způsobu. Ta zásadní změna spočívala v nové technologii opracování kůží. Začaly se vyrábět, tak zvané hlazené rukavice nebo také glacé. Už rok po založení výroby, v roce 1785, měl výsadu, že jeho dílna mohla nést název „První továrna francouzských rukaviček v Praze a Rakouském státě vůbec“.

Kolem roku 1800 bylo v této továrně zaměstnáno 110 dělníků, jirchářů, barvířů, rukavičkářů a šiček rukavic. Roční výroba byla asi 24.000 párů rukavic.

Vedle této továrny postupně vznikaly další, pod vedením již českých majitelů, jako byl Prokop Svoboda, do jehož dílen v roce 1828, vstoupil i učeň Josef Budan, který později už jako průmyslník, se stal starostou Společenstva rukavičkářů.

Druhou významnou událostí pro rukavičkářskou výrobu celého světa, byla práce Xaviera Jouvina, narozeného roku 1800, v Grenoblu. Jako syn rukavičkáře, po mnoho let studoval velikosti lidských rukou a na základě toho sestavil 32 velikostí pro různé typy rukavic .Na základě této normalizace, pro každou skupinu výrobků (pánské, dámské, s podš., bez podšívky, atd.) nechal zhotovit vykrajovací nože. A pomocí ručního lisu, po rukavičkářském zpracování ,ručním rozstřihání, rozměření a vytvárnění příslušných velikostí rukavic, místo ručního vystřihování prstů jednotlivých rukavic, pomocí vykrajovacích nožů, mohl vykrojit 2 až 3 páry rukavic stejné velikosti na jedno stlačení pákového mechanického lisu. Tím odstranil namáhavou práci ručního vystřihování a podstatně zvýšil produktivitu práce.

Protože pomocí těchto velikostních řad, stanovil velikosti rukou, mohli rukavičkáři začít vyrábět i rukavice na sklad a začít je prodávat prostřednictvím obchodní sítě.

Proto i dnes se velikosti rukavic uvádějí ve francouzských coulech. 1 francouzský coul = 27,07 mm.

Prosazení a uznání tohoto vynálezu trvalo více než 5 let. Teprve pařížská výstava v roce 1844 učinila jeho jméno i vynález známým a světovým. Zemřel v tomtéž roce.

Město Grenoble, kolébka rukavičkářského průmyslu, uznalo jeho ocenění a v roce 1889 mu postavilo pomník a pojmenovalo po něm náměstí.

Počet výrobců rukavic v Čechách se neustále zvyšoval. Čeští rukavičkáři se zúčastňovali různých výstav (Praha, Londýn, Paříž atd.). Je třeba říci, že kromě společenstva francouzských rukavičkářů existovalo i společenstvo německých rukavičkářů, mezi nimi byly různé sváry a ke sloučení došlo až v roce 1859, založením Společenstva spojených rukavičkářů v Praze.

Vynález Xaviera Jouvina se do Prahy dostal až v roce 1855 po výstavě v Paříži, zásluhou již zmíněného Josefa Budana.

Z rozhodujících dalších skutečností je třeba uvést, že již v roce 1833 zakládá Jiří Haberkon a Julius Bulva, pro rukavičkářské dělnictvo, podpůrnou pokladnu pro případ nemoci.

Na rozšíření výroby rukavic v Čechách měl také vliv vznik nových výrobních center v Krušných horách. Jedním z center byla Kadaň , kde roku 1804 začal vyrábět rukavice Leopold Mannl. a dalším centrem pak Abertamy, jehož zakladatelem byl v roce 1850 tamní rodák Adalbert (Vojtěch) Eberhard, vyučený ve Vídni.

Také v Dobříši vzniklo výrobní centrum rukavic, které v roce 1865 založil Šalomoun Abeles, vyučený ve Vídni.

Zánik cechů v rámci Rakouska -Uherska, nastal dle příslušného zákona 1859 a tím byl vytvořen prostor pro svobodné podnikání.

K růstu výroby a k dalšímu zvyšování produktivity práce došlo kolem roku 1870 při šití rukavic, k používání speciálních rukavičkářských šicích strojů.

Vývoz českých rukavic do USA a Kanady započal v roce 1860.

Rukavičkářské dělnictvo zejména pražské mělo svůj spolek Beseda, který vydával časopis Rukavičkářské listy, v jehož čele stál řadu let František Kváč, (nar. 9.5.1857), rukavičkář, rodák z Nového Knína. Byl velmi aktivní i mezinárodně mezi rukavičkáři. Je také zakládajícím členem a prvním předsedou Národní strany dělnické, jejíž pokračovatelkou byla strana Národních socialistů.

Vrcholu výroby rukavic v Čechách bylo dosaženo na přelomu 19. a 20. století, kdy se uvádí, že se ročně vyrábělo kolem 15 mil. Párů. Podle statistických údajů byl vývoz zajišťován do 51 států světa. Při výrobě rukavic bylo zaměstnáno 20.000 pracovníků, rukavičkářů a šiček rukavic, z nichž velká část pracovala doma jako domácí dělníci.

Je žádoucí se ještě zmínit o tom, že v rámci rukavičkářského průmyslu se vytvářely profesní spolky na ochranu svých práv a členové těchto spolků platili si příspěvky a v případě potřeby poskytovali svým členům i sociální výpomoc. Dá se říci, že tyto spolky byly předchůdci odborových organisací.

V rukavičkářské výrobě to byly odborné organizace rukavičkářů, pomocných dělníků v rukavičkářské výrobě a šiček rukavic. Jejich orgánem byly Rukavičkářské listy, které vydávali 2x do měsíce. Kompletní ročníky těchto rukavičkářských novin jsou i dnes k zapůjčení v Národní knihovně v Praze.

Významnou událostí v rámci Rakouska Uherska byla mimořádná valná hromada Ústředního odborného spolku

rukavičkářů a bandažistů v Rakousku, ve dnech 29. a 30. prosince 1906 v Praze. Vznikla Unie rukavičkářských organizací v Rakousku-Uhersku. To byl základ účinné spolupráce. K této významné události poslal zdravici Svaz rukavičkářů v Německu, ale také mezinárodní sekretariát rukavičkářských organizací.

Podle zápisu této mimořádné valné hromady, kterou organizovali pražští rukavičkáři, zjišťujeme kolik bylo členů -rukavičkářů-, v jednotlivých rukavičkářských organizacích v rámci Rakouska- Uherska.

Abertamy 258 členů rukavičkářů

Pernink 73

Brno 6

Frývaldov (Jeseník) 53

Jáchymov 96

Kadaň 33

Lichtenstadt-Hroznětín 9

Horní Blatná 97

Štýrský Hradec-Grác – Rakousko 11

Praha 514

Tábor 31

Vídeň 230

Budapest-Uhry 78

Pětikostelí-Pécz – Uhry 35

Temešvár-Timisoara – Uhry 18

Dobříš 8

Plzeň 5

Výše uvedené jsou počty rukavičkářů v jednotlivých organizacích. Je otázkou, kolik bylo v jednotlivých místech neorganizovaných rukavičkářů. Rukavičkářské živnosti byly i v jiných místech, ale nebyli organizováni. Příslušní rukavičkáři neplatili odbornému rukavičkářskému spolku příspěvky.

Podle přehledu Emila Engelmullera na začátku 1.světové války, v roce 1915, byly v Českých zemích, ve 238 městech a obcích rukavičkářské firmy.

Počet rukavičkářských firem v jednotlivých centrech:

V Praze a okolí 17 firem

Abertamech a okolí 53, z toho 3 faktorství šití rukavic

Dobříš a okolí 37, z toho 35 faktorství šití rukavic

Kadaň 24

Brno 18

celkem 249 firem

Ostatní obce a města 283 firem

V českých zemích bylo v roce 1915 evidováno 532 rukavičkářských firem.